Hlas synů Izacharových

„Ježíš (…) milovav své, kteříž byli na světě, až do konce je miloval.“ (Jan 13:1). Láska pro moderní církev představuje její nejprominentnější téma, které v praxi vytlačuje mnoho jiných, zejména těch „negativních“, jako Boží hněv, peklo, potřeba svatosti, vystříhání se světskosti a podobně. Právě kvůli absenci těchto aspektů křesťanské víry se však vnímání lásky Boží stává povrchnější, dotýká se jen lidských emocí – na podobné úrovni jako třeba jímavý film…

„Uděláš k tomu sochory z dříví setim, a obložíš je zlatem“ (Exodus 25:13). Jelikož Boží Slovo vdechnul Duch Svatý, můžeme směle říci, že v něm máme dbát na všechno; o ničem nelze říci, že by bylo nedůležité. Pán Bůh v něm k nám lidem mluví, a máme tedy velmi pečlivě poslouchat. „Jednou mluvil Bůh, dvakrát jsem to slyšel“ (Ž. 62:12). Tím spíše musíme dávat pozor, pokud Hospodin v Bibli mluví…

Pán Ježíš své učedníky před pokrytectvím, tím kvasem farizejů a zákoníků, varoval vícekrát. Pouhá vnější zbožnost, předstíraná víra, které neodpovídá stav srdce, je jedním z nejhorších a nejobtížněji léčitelných projevů té všeobecné nákazy hříchem. I mravně pokleslý celník se zastaví a přijde se svou bídu ke Spasiteli spíše než farizej. Pokrytecká vnější nábožnost člověku brání, aby si svůj stav přiznal, dokonce víc než otevřený hřích – právě ona jej podporuje…

Když Hospodin Bůh stvořil člověka ve stavu svatosti a dokonalé blaženosti, postavil jej do zahrady; ani před pádem na zemi nebylo krásnějšího místa, kde mohl Adam dlít. A zahrady dodnes patří mezi nejlíbeznější prostory, kde může člověk spočinout; jen málokdo v nich nenachází žádné zalíbení. Ano, krásu lidé spatřují v různých věcech, pro nomáda může být v jistém smyslu zahradou i poušť se svojí syrovou, drsnou nádherou; pro Eskymáka zase…

Postupné procházení knih Královských představuje pro duchovního čtenáře vesměs smutné čtení, z větší části přehlídku hříchu a nevěry. V severoizraelském království nenacházíme ani jednoho skutečně dobrého krále, dokonce i horlivý Jéhu, jenž vyhladil bálovskou modloslužbu, se neodchýlil od hříchů Jeroboáma syna Nebatova, totiž ctění telat v Bethel a Dan, které v rozporu s druhým přikázáním měla znázorňovat Hospodina. V Judstvu byla situace o něco lepší, ale jen za některých králů,…

Každý, kdo v dnešních evangelikálních církvích bere věci Boží aspoň trochu vážně, nemůže nevidět, jak nezbytně naše doba potřebuje rozvlažení od tváři Páně, totiž pravé probuzení shůry. Jakkoliv prospěch evangelia nezáleží na počtech, nepatrný zlomek vyznávajících věřících v naší společnosti zavdává důvod k nářku: „Byť nám byl Hospodin zástupů jakkoli malička ostatků nezanechal, byli bychom jako Sodoma, byli bychom Gomoře podobni“ (Iz. 1:9) – a to ani neotevíráme otázku, kolik…

„Procítiv pak Noé po svém víně, zvěděl, co mu učinil syn jeho mladší. I řekl: Zlořečený Kanán, služebník služebníků bude bratřím svým.“ (Genesis 9:24-25) Oddíl o zlořečení Kanána patří mezi obtížné části Písma, nad kterými si křesťané velmi lámou hlavu. Proč Noé nezlořečil Chamovi, když to právě on viděl otcovu hanbu, a místo jejího zakrytí „pověděl oběma bratřím svým vně?“ S touto otázkou u dané kapitoly zápasila nejspíše většina čtenářů…

Přes nespornou popularitu Vánoc, kdy si lidé aspoň nějakým způsobem připomínají narození Spasitele – jakkoliv s tím biblicky vzato období konce roku nesouvisí – tyto události v naší sekulární společnosti bere vážně málokdo. Většina známých koled navozuje spíše pocit pohádkovosti, než nejdůležitější události v dějinách lidstva (s výjimkou ukřižování a zmrtvýchvstání), čemuž ještě více napomáhá rouhavá česká tradice „Ježíška“. Jestli je však jeden aspekt událostí zrození Páně, kterému se bezvěrci…

Ačkoliv jméno Charlese Haddona Spurgeon v české církvi již po mnohá desetiletí většina lidí znala, jednalo se o známost poněkud povrchní, což se týkalo i Bratrské jednoty baptistů, ze které jsme původně vyšli. Různé Spurgeonovy citáty či krátké příběhy z jeho života se z kazatelen slyšet daly, ale hlubší a povšechnější známost jeho služby jako takové scházela, aspoň mezi velkou částí věřících. To platilo minimálně ještě před dekádou či dvěma,…

„Všelikou modlitbou a prosbou modléce se každého času v Duchu, a v tom bedliví jsouce se vší ustavičností a prošením za všecky svaté.“ (Efezským 6:18) Když se mluví o Božím odění nebo zbroji na základě známého oddílu z 6. kapitoly listu Efezským, někdy se zapomíná na uzavírající 18. verš, který ji spojuje s modlitbou – i když poučenější kazatelé se na to snaží pamatovat, i v našem českém kontextu, což…