Hlas synů Izacharových

Tam, kde v Evropě převládla reformace, přinesla spolu se světlem evangelia rozsáhlé změny v duchovním životě celé společnosti. Spasení skrze pouhou víru v Kristovo dokonané dílo vykoupení na kříži přineslo mnohé ovoce. Na praktické úrovni se změnil se přístup k bohoslužbě, důraz se přesunul na kázání Božího Slova, zavedl se i společný kongregační zpěv, zejména Žalmů. Dříve byl totiž zpěv záležitostí mnišských sborů, běžní lidé se do něj obvykle nezapojovali….

V dobách všeobecného či aspoň masivně rozšířeného úpadku církve a jejího odklonu od Božích pravd se těžko nachází oblast, která by zůstávala nezasažená a v níž by si denominace běžně držely aspoň základně biblický standard. A v jednom ohledu se těžko určuje, který konkrétní odklon přináší nejzávažnější následky, protože každé nahrazení Božích řádů těmi lidskými má své negativní důsledky. Jak jsme si však již dříve poukázali, z Bible můžeme vidět,…

21. století je nepochybně dobou digitální. Informační a komunikační technologie se sice postupně rozvíjejí už několik generací, za poslední dekádu či dvě se jejich rozvoj a společenský dopad značně zrychlil a umocnil. Již jsme si zvykli coby na naprosté samozřejmosti na výrobky, které by dvě generace zpátky nikdo nepoznal – nejtypičtěji na chytré telefony, které vlastní již přes 3/5 světové populace, na Západě přirozeně ještě více. Ačkoliv v duchovním smyslu…

Je smutnou skutečností, že i vyznávající křesťané, kteří se hlásí k evangelikalismu a deklarují svou víru v neomylnost plně vdechnutého Slova Božího, k některým jeho částem přistupují s určitým despektem. Málo je čtou a z určitých poznámek lze vysledovat, že je nevnímají jako příliš relevantní. Nesouvisí to samo o sobě s jejich obtížností, protože kupříkladu některé prorocké knihy či Zjevení Janovo nepochybně rovněž patří mezi složité pasáže, ale u nich…

Boží Slovo vyhlašuje běda na každým, kdo převrací Hospodinem dané standardy dobra a zla: „Běda těm, kteříž říkají zlému dobré, a dobrému zlé, kladouce tmu za světlo, a světlo za tmu, pokládajíce hořké za sladké, a sladké za hořké. Běda těm, kteříž jsou moudří sami u sebe, a vedlé zdání svého opatrní.“ (Iz 5:20-21). Ono běda se vztahuje zejména k Božímu aktivnímu soudu nad takovými, ale částečně vůči nim platí…

„I pravil jim: Sobota pro člověka učiněna jest, a ne člověk pro sobotu. Protož Syn člověka jest pánem také i soboty“ (Mk. 2:27-28). Současná církev čtvrté přikázání odvrhla coby údajně nerelevantní, čistě židovské ceremoniální ustanovení. V rozporu s tím Spasitel samotný potvrdil, že jde o něco, co Pán Bůh učinil pro člověka jako takového a k jeho užitku. Cokoliv, co Hospodin připravil k našemu dobru, nemůžeme bezpečně ignorovat, jinak pohrdáme…

„I pravil jim: Sobota pro člověka učiněna jest, a ne člověk pro sobotu. Protož Syn člověka jest pánem také i soboty“ (Mk. 2:27-28). I když moderní antinomianismus popírá závaznost Desatera pro křesťany coby standardu svatosti jako celek, jde-li se do detailu, v praxi nemůže odmítnout relevanci zákazu ateismu, modlářství, ani braní jména Božího nadarmo, tím méně kteréhokoliv z přikázání regulujících mezilidské vztahy, jako nezabiješ, nesesmilníš, nepokradeš a podobně. Své odmítání…

Moderním ekumenismem prosáklá církev o tématu oddělení velmi nerada uvažuje. Když už by ohledně něj měla formulovat nějaký axiomatický princip, pravděpodobně by byl jen jeden a zněl by „neoddělíš se.“ Uvést klíčové teze ve prospěch doktríny oddělení by moderní křesťanství na prvním místě nechtělo, a na druhém nejspíš již ani neumělo. Věrní Boží muži, mezi které patřil i kazatel John E. Ashbrook, však od své povinnosti hlásat celou radu Hospodinovu…

Onen starý, zásadový fundamentální evangelikalismus, který ve Spojených státech převládal před druhou světovou válkou, a ten nový zkompromisovaný, který se tak nesmírně rozšířil po ní, se od sebe lišily ve více aspektech, ale tím klíčovým by bezpochyby byl důraz na oddělené stání od apostáze a kompromisu. Protože nyní již principy novoevagelikalismu takřka všude převládly, doktrína o církevní separaci je mezi současnými vyznávajícími věřícími buď zcela neznámá nebo principiálně odmítaná. Jelikož…

Evangelikalismus 20. století neměl moc osobností, které by pronikly do většího povědomí lidí ve světě. Jména věrných mužů Božích jako Arthur Pink, Martyn Llyod-Jones, Carl McIntyre nebo John Gresham Machen slyšeli mezi nevěřícími jen málokteří. Ostatně něco podobného lze říci i o křesťanech dnes. Jedno jméno z řad širšího evangelikalismu, které – aspoň v Americe – něco řekne i lidem mimo církev, a které v křesťanských kruzích zná každý velmi…