Hlas synů Izacharových

Otázka rozsahu lidské zkaženosti, která byla a je předmětem mnoha teologických sporů mezi kalvinisty a arminiány, se některým křesťanům může zdát poněkud akademická, odtržená od praktického křesťanského života. Hlavní je přeci vnímat, že jsme hříšníci a že potřebujeme vykoupení a odpuštění hříchů skrze spásné dílo Pána Ježíše na kříži. Spoléhá-li kdo ve své spáse plně na Krista, bude zachráněn, ať už zastával ten či onen názor. Doktrinální spory, jenž rozdělují…

Postoj Božího lidu k Písmu svatému, ke knize Boží, má zásadní důležitost pro život a zdraví církve Kristovy. Hospodin zaslíbil, že patří na ty, kdož jsou chudí a zkroušeného ducha, a třesou se před Jeho Slovem, a že se ukáže k jejich potěšení (Iz. 66:2.5). Bez toho, aby se k nám Pán Bůh každodenně milostivě skláněl, nebudeme moci obstát – a nebudeme-li brát vážně to, co nám On sám v…

V jednom z mála žalmů, které složil Mojžíš, je nám osvědčeno, že „všech dnů let našich [jest] let sedmdesáte, aneb jest-li kdo silnějšího přirození, osmdesát let“ (Ž. 90:10). Naše smrtelné tělo déle nevydrží, nebo jen výjimečně – a i tak ne o moc. Zánik tělesné schránky však neznamená zánik všeho; na prvním místě jej přetrvá náš duch, který jde k Hospodinu svému Učiniteli, kterýž jej dal (Kaz. 12:7). Naše duchovní…

„Přišli k králi Izraelskému a řekli: Služebník tvůj Benadad praví: Prosím, nechť jsem zachován při životu. Kterýž řekl: Což jest ještě živ? Bratr tě můj“ (1. Královská 20:32). Král Achab je smutným dokladem pravdivosti verše: „Když se milost činí bezbožnému, neučí se spravedlnosti; v zemi pravosti neprávě činí, a nehledí na důstojnost Hospodinovu“ (Iz. 26:10). I když mu Hospodin projevoval milost za milostí, nijak mu to neprospělo; jeho život nakonec…

V 19. století vznikla celá řada dnes již velmi rozšířených a „zavedených“ sekt, jako například adventisté, russelité (tzv. svědkové Jehovovi) nebo mormoni. Nicméně mezi vyznávajícími křesťany nebyl jejich vliv tak zásadní, neboť jejich hereze jim byly zřejmé. Mnohem ničivěji zapůsobil nástup racionalistického modernistického liberalismu, který usiloval ostranit z křesťanství jakékoliv nadpřirozené prvky a odmítal vše, co protiřečilo přirozenému lidskému rozumu, povýšenému nade všecky autority. Proto odmítal takřka všechny ortodoxní doktríny…

Erasmus Rotterdamský byl zvláštní postavou historie reformace. I když ho v žádném případě nemůžeme nazvat reformátorem, přesto v jistém smyslu stál rozkročen mezi Římem a nově vzniklým protestantským hnutím. To neznamená, že by jej podporoval – byť v něčem k němu choval sympatie, neboť měl své výhrady i vůči papežství. Luther s ním však přesto vedl ostré polemiky, napsal proti němu i knihu O nesvobodné vůli a měl pro něj…

Pán Ježíš jasně řekl, že nepřišel rušiti zákona aneb proroků, ale naplniti. Tím potvrdil jeho neměnnost a nepohnutelnost – vírou ostatně zákon nerušíme, ale tvrdíme, potvrzujeme (viz Řím. 3:31). V tomto kontextu také Spasitel potvrdil důležitost každého slovíčka, ba každého písmene v Božím vdechnutém Slově: „Amen zajisté pravím vám: Dokudž nepomine nebe i země, jediná literka aneb jeden puňktík nepomine z zákona, až se všecky věci stanou.“ A podobně jindy…

Věštce Baláma Písmo a zejména Nový zákon předkládá coby velmi negativní příklad, ze kterého si mají všichni vzít veliké varování. Petr, Juda i Jan ve Zjevení jej podávají jako jakýsi typ falešného proroka, v jehož šlépějích kráčejí i jiní falešní proroci po něm, zejména ti, kteří vše činí pro mrzký zisk. A nelze se tomu divit; na Balámovi jen těžko nacházíme něco dobrého. Přes Boží prvotní zákaz se snažil dosáhnout…

Pod modlářstvím si většinou představujeme klanění se sochám. Taková představa, ač správná, je však příliš úzká. Modlářství je jakékoliv uctívání a sloužení jinému Bohu než Hospodinu, jakož i ctění a sloužení Hospodinu jiným způsobem, než On přikázal ve svém slově. To je ale vlastně rovněž sloužení jinému Bohu než Hospodinu, Bohu Bible – je to sloužení bohu našich představ, byť jej nazýváme stejně. Jedním z aspektů sloužení Pánu Bohu je…

Žijeme v době, kdy dochází k přenášení duchovních mezníků starodávních prakticky ve všech oblastech. I lidé, kteří se formálně hlásí k evangelikalismu, prosazují pozice, které evangelikální křesťané bez rozdílu denominace historicky měli za nepochybně nebiblické – ať už se to týká evoluce, sodomie, neomylnosti Písma ve všech oblastech a podobně. Jednou z nich je i otázka žen kazatelek. Proč se tak děje, je nasnadě – dotyční jednoduše podléhají tlaku světa…