Hlas synů Izacharových

V předchozím článku zabývajícím se Českým ekumenickým překladem jsme se zabývali tím, jak se nevěrecká liberální teologie překladatelů promítla do jimi sepsaných úvodů k biblickým knihám. Skrze ně si ti muži slibovali, že pomohou čtenářům porozumět významu text Písma, ve skutečnosti však mnohé svedli na scestí a zaseli do jejich myslí mnohé pochyby, čímž jim nesmírně duchovně uškodili, ne-li rovnou přivedli ke ztroskotání ve víře. Na rozdíl od moderních falešně…

I když kniha Love Wins (Láska vítězí) Roba Bella, zakladatele amerického megasboru Mars Hill Bible Church v Michiganu, vyšla už téměř před 10 lety, v českých kruzích vzbudila pozornost až v poslední době, neboť u nás vyšla teprve nedávno, a to v překladu Alexandra Fleka – mimochodem překladatele Bible 21 a autora děsivé parafráze s názvem Parabible. Láska vítězí přirozeně vzbuzuje v evangelikálních kruzích nemalé kontroverze, neboť v ní autor…

Před nějakou dobou jsme si poukázali, jak problematické teologické pohledy na Písmo samotné i na jiné otázky víry měli překladatelé ekumenického překladu. Někdo by tento aspekt odsunul stranou jakou nepříliš podstatný, protože přeci všichni překladatelé se musí držet originálního textu, a proto tolik nezáleží, jak kdo z nich smýšlí, protože z podstaty věci musí být výsledek vždy hodně podobný, lišící se v nepodstatných detailech. Z části je to pravda, protože…

Otázka rozsahu lidské zkaženosti, která byla a je předmětem mnoha teologických sporů mezi kalvinisty a arminiány, se některým křesťanům může zdát poněkud akademická, odtržená od praktického křesťanského života. Hlavní je přeci vnímat, že jsme hříšníci a že potřebujeme vykoupení a odpuštění hříchů skrze spásné dílo Pána Ježíše na kříži. Spoléhá-li kdo ve své spáse plně na Krista, bude zachráněn, ať už zastával ten či onen názor. Doktrinální spory, jenž rozdělují…

Postoj Božího lidu k Písmu svatému, ke knize Boží, má zásadní důležitost pro život a zdraví církve Kristovy. Hospodin zaslíbil, že patří na ty, kdož jsou chudí a zkroušeného ducha, a třesou se před Jeho Slovem, a že se ukáže k jejich potěšení (Iz. 66:2.5). Bez toho, aby se k nám Pán Bůh každodenně milostivě skláněl, nebudeme moci obstát – a nebudeme-li brát vážně to, co nám On sám v…

V jednom z mála žalmů, které složil Mojžíš, je nám osvědčeno, že „všech dnů let našich [jest] let sedmdesáte, aneb jest-li kdo silnějšího přirození, osmdesát let“ (Ž. 90:10). Naše smrtelné tělo déle nevydrží, nebo jen výjimečně – a i tak ne o moc. Zánik tělesné schránky však neznamená zánik všeho; na prvním místě jej přetrvá náš duch, který jde k Hospodinu svému Učiniteli, kterýž jej dal (Kaz. 12:7). Naše duchovní…

„Přišli k králi Izraelskému a řekli: Služebník tvůj Benadad praví: Prosím, nechť jsem zachován při životu. Kterýž řekl: Což jest ještě živ? Bratr tě můj“ (1. Královská 20:32). Král Achab je smutným dokladem pravdivosti verše: „Když se milost činí bezbožnému, neučí se spravedlnosti; v zemi pravosti neprávě činí, a nehledí na důstojnost Hospodinovu“ (Iz. 26:10). I když mu Hospodin projevoval milost za milostí, nijak mu to neprospělo; jeho život nakonec…

V 19. století vznikla celá řada dnes již velmi rozšířených a „zavedených“ sekt, jako například adventisté, russelité (tzv. svědkové Jehovovi) nebo mormoni. Nicméně mezi vyznávajícími křesťany nebyl jejich vliv tak zásadní, neboť jejich hereze jim byly zřejmé. Mnohem ničivěji zapůsobil nástup racionalistického modernistického liberalismu, který usiloval ostranit z křesťanství jakékoliv nadpřirozené prvky a odmítal vše, co protiřečilo přirozenému lidskému rozumu, povýšenému nade všecky autority. Proto odmítal takřka všechny ortodoxní doktríny…

Erasmus Rotterdamský byl zvláštní postavou historie reformace. I když ho v žádném případě nemůžeme nazvat reformátorem, přesto v jistém smyslu stál rozkročen mezi Římem a nově vzniklým protestantským hnutím. To neznamená, že by jej podporoval – byť v něčem k němu choval sympatie, neboť měl své výhrady i vůči papežství. Luther s ním však přesto vedl ostré polemiky, napsal proti němu i knihu O nesvobodné vůli a měl pro něj…

Pán Ježíš jasně řekl, že nepřišel rušiti zákona aneb proroků, ale naplniti. Tím potvrdil jeho neměnnost a nepohnutelnost – vírou ostatně zákon nerušíme, ale tvrdíme, potvrzujeme (viz Řím. 3:31). V tomto kontextu také Spasitel potvrdil důležitost každého slovíčka, ba každého písmene v Božím vdechnutém Slově: „Amen zajisté pravím vám: Dokudž nepomine nebe i země, jediná literka aneb jeden puňktík nepomine z zákona, až se všecky věci stanou.“ A podobně jindy…