Hlas synů Izacharových

Dnes, dne 27. prosince 2014, je tomu přesně tři sta let, co se narodil známý kazatel a spoluzakladatel metodistického hnutí v Anglii, jehož jméno bylo George Whitefield a který je v anglosaském světě znám jako duchovní, jenž svou službou nezapomenutelně ovlivnil celou Anglii (včetně zámořských kolonií, které později utvořily Spojené státy americké). Tento Pánem Bohem vyvolený muž se nenarodil do biskupského paláce, ani nepatřil mezi nejbohatší studenty Pembroke College, nýbrž…

I když je veškeré Písmo, jelikož pochází od stejného Ducha – ve všech svých částech stejně inspirované a neomylné, a užitečné k učení, k trestání, k napravování a správě, neznamená to nicméně, že by všechny části byly stejně význačné a zásobovaly duši nebeskou mannou ve stejném měřítku. Z úvodních kapitol 1. Paralipomenon jistě nenačerpáme tolik jako třeba z listu Efezským. Žádná část Bible není zbytečná, ale některé jsou přeci jen…

„Nesuďte, abyste nebyli souzeni.“ (Matouš 7:1) „Suďte spravedlivým soudem.“ (Jan 7:24) Slova Pána Ježíše Krista z kázání na hoře o souzení jsou dozajista jedny z nejcitovanějších z celé Bible. Znají je i nevěřící, a vyznávající křesťané je často užívají. Pro některé se jedná dokonce o nejoblíbenější verš, řekli bychom – alespoň dle toho, jak často jej citují oproti jiným veršům Písma. Pro mnohé se stal štítem a pavézou proti takřka…

Jednou z populárních námitek vůči cessacionismu (učení, že nadpřirozené dary a zjevení, o kterých čteme na některých místech Nového zákona, již pominuly a v dnešní době se nevyskytují) je, že jeho zastánci ve své kritice jevů spojených s charismatickým hnutím zachází až příliš do extrému. Přeci to, že se vyskytují falešné napodobeniny darů a proroctví, neznamená, že zde nejsou ani žádné pravé dary a proroctví. Konzervativní evangelikálové by i souhlasili,…

31. října uplyne bez tří let půl tisíciletí od chvíle, kdy Martin Luther přibil na vrata wittenbergského kostela svých 95 tezí, čímž započala reformace (v roce 2017 si tedy budeme připomínat vskutku významné výročí). Sám Luther se řadí mezi nejvýznamnější a nejznámější reformátory, spolu s Kalvínem, Zwinglim a možná Melanchtonem. Nicméně v této době si Pán Bůh vzbudil, zmocnil a pomazal svým Duchem mnohé další muže víry, na které se…

Evangelium je zvěstí o Boží milosti nám učiněné v Pánu Ježíši Kristu, který sám sebe jednou provždy obětoval v dokonalé oběti za naše hříchy a stal se Božím vyvoleným moudrostí od Boha, a spravedlností, a posvěcením, a vykoupením (1. Kor. 1:30). Přináší s sebou mnohá převzácná privilegia, jako třeba přijetí za syny Boží, ale předkládá před člověka také povinnosti. Ne, že by tyto povinnosti dokázal člověk, ve své padlé přirozenosti…

„Toto pak věz, že v posledních dnech nastanou časové nebezpeční.“ (2.Tim. 3:1)  Druhou epištolu Timoteovi psal svatý apoštol nejspíše nedlouho před svou mučednickou smrtí. Můžeme ji tedy vnímat jako jakousi závěť, poslední slova; při takových příležitostech si lidé dávají obzvláštní pozor, co říci, co sdělit, co odkázat druhým a nač jim poukázat. Pavel tedy svého syna u víře zvláštním způsobem napomíná a povzbuzuje, aby jej věrně následoval v jeho zápasu…

Kniha Ester je jedinou knihou v Bibli, která vůbec nezmiňuje Pána Boha. Hospodina v ní ovšem přesto můžeme vidět v každé kapitole – byť jaksi „za oponou“ – jak podivuhodně řídil všechny události, ať už zlé či dobré, pro moudré a svaté záměry. Tato kniha je tak velikou učebnicí Boží prozřetelnosti, a z toho důvodu v ní také o Pánu Bohu výslovně nečteme. Když se něco přihodí nám, nezjeví se…

Prorok Daniel pro mnohé křesťany představuje jednu z nejoblíbenějších biblických postav, a to dozajista oprávněně, neboť i sám anděl jej nazval mužem velmi milým (Da. 10:11), milovaným nejen lidmi, ale i nebem a Pánem Bohem samotným. Velmi patřičně jej tak milují i křesťané, neboť tento muž Boží je velikým příkladem víry, poslušnosti, zbožnosti a věrnosti pro všechny. Nadmíru smutně je ovšem tato líbost v mnoha případech výrazem farizejského vzdělávání hrobů…

Série článků (zde, zde a zde) zabývajících se obecně i specificky otázkou tzv. glosolálie, tedy mluvení v extatických absolutně nesrozumitelných, údajně nebeských jazycích, předložily argumenty pro to, že ji nelze ztotožňovat s biblickým darem jazyků, neboť z Písma vyplývá, že tento projev nebo manifestace Ducha spočívala v nadpřirozené schopnosti zvěstovat Boží Slovo v jazycích, kterým se obdarovaný nemusel učit. K těmto argumentům, dopodrobna v článcích již rozebraných, nyní není třeba…