Hlas synů Izacharových

Oddíl o mase obětovaném modlám patří v dnešní době mezi docela známé a v praxi rovněž poměrně významné texty. Povědomí o něm mívají i křesťané, co jinak z Bible tolik neznají. Je tomu zejména proto, že když se vyskytne nějaká kontroverzní otázka, zda křesťané mohou nebo nemohou činit to či ono, často se prohlásí – a to hlavně v novoevangelikálních kruzích – že se jedná o příklad analogický masu obětovanému modlám,…

Je smutnou skutečností, že doby, kdy byl onen zásadní rozdíl mezi protestantstvím a římským katolicismem jasný všem vyznávajícím evangelikálním křesťanům, již pominuly. Ekumenické hnutí obrousilo mysle mnohých, takže již nedokážou prohlédnout pod vnější slupku a dobrat se jádra věci. „Všichni přeci věříme v Pána Ježíše.“ „Oni katolíci to říkají jinak, ale myslí to vlastně stejně.“ „I katolíci uznávají, že Bible je pravda, že musíme mít víru a že jsme spaseni…

Tehdy Ježíš veden jest na poušť od Ducha, aby pokoušín byl od ďábla“ (Matouš 4:1). Evangelium je dobrou zprávou o milosti Boží, učiněné nám v Pánu Ježíši Kristu na kříži, kde On umíral zástupně za hříšníky, když snášel spravedlivý Boží trest místo těch, které vykoupil. „Ještotě on nemoci naše vzal, a bolesti naše vlastní on nesl. (…) On pak raněn jest pro přestoupení naše, potřín pro nepravosti naše“ (Iz. 53:4-5)…

Víra Kristova a základní doktríny biblického učení byly v historii mnohokrát formulovány a shrnuty ve formě konfese, vyznání víry. První známá taková konfese je Apoštolské vyznání víry, dodnes užívané a citované. Po něm následovaly v historii církve další a další vyznání, a to v reakci na konkrétní vývoj, popřípadě bujení všelijakých heterodoxních myšlenek (nebo aspoň toho, co bylo za heterodoxní považováno). Ne každá taková formulace nebo pokus o ni byla…

Ač se situace v dnešní církvi vyvíjí a mění, a pro kompromis dochází k čím dál většímu úpadku, většina vyznávajících evangelikálů by Bibli pořád brala jako Boží Slovo (aspoň doufejme). Jakou roli hraje Bible v praktickém životě církve a nakolik dnes křesťané v praxi staví spíš na různých mimobiblických myšlenkách – jako například na psychologických teoriích – ponechme nyní stranou. Neomylná autorita Bible nebývá však evangelikály výslovně popírána, aspoň ne…

Série článků (zde, zde a zde) zabývajících se obecně i specificky otázkou tzv. glosolálie, tedy mluvení v extatických absolutně nesrozumitelných, údajně nebeských jazycích, předložily argumenty pro to, že ji nelze ztotožňovat s biblickým darem jazyků, neboť z Písma vyplývá, že tento projev nebo manifestace Ducha spočívala v nadpřirozené schopnosti zvěstovat Boží Slovo v jazycích, kterým se obdarovaný nemusel učit. K těmto argumentům, dopodrobna v článcích již rozebraných, nyní není třeba…

V předchozích článcích zabývajících se glosolálií a biblickým darem jazyků bylo předesíláno, že celou záležitost nelze uzavřít a definitivně vyřešit bez toho, aniž by byla rozebrána 14. kapitola 1. listu Korintským. Tento oddíl – či spíše pár vytržených veršíků v něm – používají charismatici na obhajobu svého nesrozumitelného modlení se v jazycích nejvíce. Proto se na něj tento článek specificky zaměří, a to s ohledem na články předchozí (zde a…

Předchozí článek, který se zabýval fenoménem tzv. glosoálie, který se za posledních 100 let zejména s rozšířením charismatického hnutí nebývale rozšířil do všech denominací, předložil některé argumenty obecnější rázu, proč je celé pojetí modlitebních extatických nebeských jazyků přinejmenším sporné a pochybné. Nicméně žádná otázka křesťanské doktríny i praxe nemůže být definitivně rozřešena a uzavřena bez řádného zkoumání Písma svatého, které je jedinou a konečnou autoritou. Tento článek tak na předchozí…

Ačkoliv se tzv. glosolálie zdaleka nevyskytla poprvé v Azusa Street v roce 1906, kde začalo moderní letniční hnutí, od té doby se tento fenomén vskutku nebývale rozšířil a zaplavil všechny denominace bez rozdílu, římskokatolickou církev nevyjímaje. Glosolálie je extatické mluvení v naprosto neznámém jazyce – podle charismatického učení (zejména) v jazyce nebeském. Mezi charismatiky je glosolálie ztotožněna s darem mluvení v jazycích, a je chápána jednak jako znak “křtu Duchem…

Když se to vezme do důsledku, spory ohledně platnosti Desatera pro křesťany jakožto měřítka svatého života, o který má Boží lid ve víře a z moci Ducha Svatého usilovat, se ve své podstatě vlastně týká jen oddělení jednoho dne ze sedmi – záměrně neříkám soboty – pro bohoslužbu (možná by byly spory i o druhé přikázání v kontextu obrázků Pána Ježíše, ale to již spíše jako marginálie). Když dnes někdo…