Hlas synů Izacharových

“Cizí učiněn jsem bratřím svým, a cizozemec synům matky své, proto že horlivost domu tvého snědla mne, a hanění hanějících tě na mne připadla.“ (Žalm 69:8-9) Hospodin dává ve svém Slově mnohá zaslíbení, že spasí svůj lid, že vykoupí každého, kdo Jej bude vzývat. Ale učí nás, že to neučiní jen ve smyslu, že se k naší záchraně tedy uvolí, když Jej budeme velmi prosit, ale že svou spásu vykoná…

První vyčištění chrámu, při kterém Pán Ježíš hned na začátku své služby vyhnal z chrámového nádvoří penězoměnce a prodejce zvířat (viz 2. kapitola Jana), pro učedníky představovalo zvláštní zkušenost s Mistrem, díky které na Něj začali hledět jiným způsobem, než předtím. Máme za to, spolu s valnou většinou zbožných komentátorů, že Jan vskutku popisuje jinou událost, než synoptičtí evangelisté. Nakonec, Pán Ježíš varoval Židy o tom, co se s nimi…

Ujištění Pána Ježíše, že je vždy uprostřed tam, kde se dva neb tři sejdou v Jeho jménu, je zvláštním ujištěním zejména malých stádcí, že vyslyšení jejich modliteb nezáleží na množství slov, tím méně na množství modlitebníků, ale na milosti Kristově, která je Jeho lidu vždy přítomná, když k Němu volá v Duchu a v pravdě. V praxi ale přístup k nim skrývá jedno významné nebezpečí, kterému nejspíš každý z nás…

“Byl pak v škole člověk, mající ducha ďábelství nečistého. I zvolal hlasem velikým, řka: Ach, což jest tobě do nás, Ježíši Nazaretský?” (Lukáš 4:33-34) Zejména když hledíme okolo sebe, jak se v naší době nesmírně rozvolnila stavidla hříchu, můžeme získat dojem, že ďábel je aktivní především ve světě, kde neznovuzrozené ponouká k páchání ohavností. Čím větší doupě neřeší, tím spíše tam bude satan přítomen, aby všechny přítomné stahoval ještě hlouběji…

“Když takto říkával Hospodin: Zastavte se na cestách, a pohleďte, a vyptejte se na stezky staré, která jest cesta dobrá, i choďte po ní, a naleznete odpočinutí duši své, tedy říkávali: Nebudeme choditi.“ (Jeremiáš 6:16) Nikdo, kdo vyznává křesťanskou víru, nemůže – ať už to v praxi vypadá jakkoliv – aspoň slovy popřít, že osobní vztah s Hospodinem a Boží věci mají mít v životě věřících nejpřednější místo. Pán Ježíš…

„Tehdy všickni lidé města toho uházejí jej kamením a umřeť.“ (Deuteronomium 21:21) Žalmista David, muž podle srdce Božího, vyznal Hospodinu o pravdě Jeho Slova, že „všecky rozkazy tvé o všech věcech pravé býti poznávám“ (Ž. 119:128), a stejné srdce má mít každý pravý následovník Pána Ježíše. David se ve svém přesvědčení utvrdil o to víc, že všude okolo něj bezbožníci zrušili zákon Boží, který on tak miloval (viz v. 126-127)….

„Rozhněval se Eliáb velmi na Davida a řekl: Proč jsi sem přišel? A komus nechal kolikasi těch ovec na poušti? Známť já pýchu tvou a zlost srdce tvého“ (1. Samuelova 17:28). David, ač byl zbožný muž podle Božího srdce, se přesto musel ve svém životě vyrovnat s mnoha falešnými obviněními, počínaje těmi od lidí, kteří vůči němu ponoukali Saule (1. Sam. 24:9), přes služebníky krále Chanuna, syna Náhasova (2. Sam….

„Kterýž vedl lid svůj přes poušť, nebo jest věčné milosrdenství jeho.“ (Žalm 136:16) Mezi křesťanskými mládežníky jsou už po mnohá léta poměrně populární chvály založené na opakování, kdy předzpěvák zazpívá verš písně či její část a ostatní mu odpoví buď v refrénu, nebo i těmi samými slovy. Zejména na velkých konferencích s kapelami využívajícími profesionální ozvučení dokážou takové písně mladé posluchače přivést do varu, takže při „chválení“ ztrácí zábrany. Tyto…

„I soudil Samuel Izraele po všecky dny života svého. A chodě každého roku, obcházel Bethel a Galgala i Masfa, a soudil Izraele na všech těch místech.“ (1. Samuelova 7:15-16) Proroka Samuele nám Duch Svatý v Písmu představuje jako výjimečného, věrného služebníka Božího, se kterým byl Hospodin a nedopustil padnouti žádnému slovu jeho na zem (1. Sam. 3:19). Jeho věrnost ve službě osvědčil dokonce i onen zpronevěřilý lid, který si vzpurně…

David byl mužem podle Božího srdce, přesto však nebyl – jako každý jiný z milosti ospravedlněný hříšník – ani zdaleka dokonalý. Jeho slabost vidíme mimo jiné ve výchově starších synů, z nichž většina dopadla špatně. Amnon, kterému otec nic neodepřel, těžce zhřešil proti své nevlastní sestře a byl ze msty zavražděn Absolonem, který se pak proti Davidovi otevřeně vzbouřil a usiloval mu o život. Adoniáš, kterého otec nikdy nezarmoutil, aby…