Hlas synů Izacharových

S rozmachem nejprve letničního a později charismatického hnutí se v církvích všech směrů v posledních sto letech nebývale rozšířil kontinualismus, tedy teologický názor, podle kterého jsou proroctví a zázraky (konané skrze lidské prostředníky jako za dob apoštolů) dostupné i pro dnešní církev. Tento pohled převládl i mezi evangelikály a reformovanými, ač historicky byli protestanté cessacionisty, to znamená, že zastávali postoj, že proroctví a moc činit zázraky dával Pán Bůh do…

Pán Ježíš prohlásil běda nad farizeji, kteří vzdělávali, budovali hroby prorokům a ozdobovali hroby spravedlivých coby vyjádření jejich úcty a vážnosti vůči těm velikým mužům Božím, protože svým postojem vůči Němu dokazovali, že ve skutečnosti byli stejní jako ti, kteří ty proroky minulosti pronásledovali a odporovali jim. Farizeové nevěděli, za čím jim obdivovaní proroci skutečně stáli a co hlásali. Prorokovali o přicházejícím Mesiáši, kázali proti hříchu Izraele a volali ku…

Čím více se bude blížit 31. října, tím více bude v církvi – ale i ve světě – skloňována reformace ve všech pádech. Pětisté výročí počátku hnutí, které změnilo západní civilizaci a koneckonců i celý svět, nelze dost dobře ignorovat. Protestantské církve mají samozřejmě zvláštní důvod ohlížet se zpět s vděčností za to, co Pán Bůh v té době učinil, či bychom mohli říci, začal činit. Nebo by aspoň měly,…

„Zatím shromáždil Amaziáš lid Judský, a ustanovil po domích otcovských čeledí jejich hejtmany a setníky, po všem Judstvu a pokolení Beniaminovu, a sečtl je od dvadcítiletých a výše, a našel jich třikrát sto tisíc vybraných mužů bojovných, kopidlníků a pavézníků. Najal také ze mzdy z Izraele sto tisíc mužů udatných ze sta hřiven stříbra. Muž pak Boží přišel k němu, řka: Ó králi, nechť netáhne s tebou vojsko Izraelské; nebo…

Jestliže náležitě vnímáme, kdo a jaký je náš Spasitel a Král Ježíš Kristus, nemůže nás překvapit, že ne všemu, co řekl, budeme hned rozumět. V Kristu „jsou skryti všickni pokladové moudrosti a známosti“ (Kol. 2:3) a „učiněn jest nám moudrost od Boha“ (1. Kor. 1:30). Tato Boží moudrost, jenž v Něm přirozeně přebývala a kterou On sám byl, je přirozenému člověku nepostižitelná, nemůže ji sám dosáhnout. „Zdaliž nevíš, zdaž jsi…

Kontroverzní otázka svrchovanosti Boží ve spáse člověka provází novozákonní církev jejími dějinami od jejího počátku. Už apoštol Pavel musel napomínat opovážlivce: „Ale ó člověče, kdo jsi ty, že [tak] odpovídáš Bohu? Zdaž hrnec dí hrnčíři: Pročs mne tak udělal? Zdaliž hrnčíř nemá moci nad hlinou, aby z jednostejného truple udělal jednu nádobu ke cti a jinou ku potupě?“ (Řím. 9:20-21). Ale spory svobodná vůle versus předurčení tím zdaleka nekončily. Jak…

Jednou z charakteristik moderního člověka je, že nerad slyší, když mu někdo říká, co má dělat a čemu věřit. „Mě nebude nikdo poučovat“, je postoj mnohých lidí. Že tomu tak je s lidmi světskými, nevěřícími, neobrácenými, není nijak překvapivé, neboť, jak osvědčuje Žalmista, „otočeni jsou pýchou jako halží“ (Žalm 73:6). Tak tomu bylo s každým, i s námi, křesťany, než jsme se Boží mocí a z Jeho milosti mohli obrátit…

Bezpochyby žádné narození nebylo jako narození Pána Ježíše Krista. Ano, v Písmu čteme o některých, jejichž zrození zvěstoval anděl nebo o něm prorokovali proroci, ale u nikoho jej nepředpověděl Pán Bůh sám, jenž o Něm hovořil již v zahradě Eden po pádu jako o semeni ženy, a žádné narození neoslavovaly zástupy andělů zpívající na nebi. Žádné jiné dítě nebylo počato tak podivuhodným způsobem, z panny působením Ducha Svatého. A žádnému…

Píseň Ó, jak vzácné štěstí pro mne dozajista patří mezi známé křesťanské chvalozpěvy. A jak to s námi lidmi často bývá, co je dobře známé, zevšední, a píseň, jenž zevšední, ne vždy vnímáme, jak bychom měli. Ne vždy dostatečně rozjímáme nad jejím obsahem, ne vždy zpíváme tak srdečně a vděčně, jak bychom měli; ne vždy proto při zpěvu vnímáme, jak je vzácné mít Pána Ježíše za přítele, který je vždy…