Neučený učitel Rawlins White
Po celou historii církve dal Pán povstat mnohým mocným mužům víry a použil si je neobyčejným způsobem, a to nejen v době první církve, ale i v temném středověku, potom za reformace a později. Často se jednalo o lidi velmi vzdělané a učené; o erudici lidí jako Jan Kalvín, William Tyndale, John Gill, Matthew Henry, John Owen, Jonathan Edwards, Adam Clarke, B. B. Warfield nebo J. Gresham Machen nelze pochybovat. Vzdělání je dobrá a velmi užitečná věc, jak poznali i v naší Jednotě bratrské, která vychovala nejen učitele národů Jana Amose Komenského, ale i překladatele Bible kralické. Nicméně je třeba vnímat, že jejich velikost nezpůsobilo vzdělání samo o sobě, ale Boží moc. „Ne silou, ani mocí, ale Duchem mým, praví Hospodin zástupů.“ (Zach. 4:6) Nespoléhali na slibné lidské moudrosti řeči, ale na moudrost shůry, a jejich učenost se vždy podřizovala autoritě Písma Svatého; nikdy si neosobovala stát nad ním. A dobře si uvědomovali, že kazatele nečiní univerzita, ale Duch Svatý.
Proto mezi významnými služebníky Páně nalezneme i muže, postrádající formální teologické vzdělání, aby na nich Duch demonstroval, že teologické vzdělání kazatel může využít, ale nepotřebuje jej. (Mohli bychom zmínit kupříkladu Charlese Spurgeona nebo Martyna Lloyda-Jonese, který byl sice doktorem, ale medicíny). Jelikož však byli mocnými v Písmích, Hospodin si jich mocně použil. Takových Amosů, kteří nepatřili mezi syny prorocké, prorocké žáky, bychom mohli nalézt ještě dost a dost; ovšem druhého takového jako byl kazatel a mučedník Rawlins White (1485?-1555) bychom hledali jen obtížně. Ostatním chybělo formální vzdělání v teologii; jemu scházelo vzdělání naprosto, byl negramotný. To jej však neodradilo, aby nepracoval na vinici Páně a aby nešířil Jeho Slovo. Rawlins White je nám tak velikým příkladem v sebevydání se Kristu bez ohledu na všechna omezení. Mohl-li si náš Mistr použít k šíření svého království muže zcela nevzdělaného, může si dozajista použít i nás. Vskutku nikdo není bez výmluvy, a Rawlins White velmi zahanbuje všechny, kteří zahrabávají své hřivny s tím, že jsou příliš nevýznamné, aby s nimi mohli něco udělat. Vskutku, jaký to příklad hodný následování! Čti více…
(Bez)nadějné případy
Každý křesťan jistě dobře zná onu událost, kdy za Pánem Ježíšem přišel onen bohatý mládenec s otázkou, co má činiti, aby obdržel věčný život; o onom muži se píše ve všech synoptických evangeliích, a také se o něm vcelku pravidelně káže či v kázání aspoň zmiňuje jakožto o výstražném případu. Jak smutnou a tragickou událost nám zde Písmo popisuje! Člověk přichází ke Kristu s otázkou a odchází od Něj zarmoucen,…
Čti více...Archibald G. Brown: Pasení ovcí či bavení kozlů?
Pán Ježíš, než vstoupil na nebesa aby přijal své právoplatné místo ve slávě po pravici Otce, jako poslední instrukci svým učedníkům uložil, aby byli svědky o Jeho smrti a vzkříšení a činili Jemu učedníky, získávajíce duše skrze misijní úsilí. Evangelikální křesťané, jestli v dnešní době duchovního úpadku zcela neusnuli, chtějí tento příkaz Páně a příklad učedníků naplnit. Když však dnes křesťané či sbory realizují misijní aktivity, až příliš často, ne-li…
Čti více...Zbytečný kompromis Manhattanské deklarace
Tento podzím tomu již bude šest let, co světlo světa spatřila Manhattanská deklarace. Jedná se o společné prohlášení jednotlivců z řad katolíků, pravoslavných a evangelikálů, které učinili na obranu lidského života, institutce manželství coby trvalého svazku (pouze) mezi mužem a ženou, a náboženské svobody, to vše coby základní kameny – nebo jedny ze základních kamenů – spravedlnosti a obecného dobra. V Deklaraci signatáři dále vyhlašují, že tyto hodnoty budou jednotně…
Čti více...Štítky:Aktuality , Ekumena , Nový evangelikalismus , Oddělení , Současná církev
Několik myšlenek k výročí upálení mistra Jana Husa
Mistr Jan Hus je dozajista jednou z nejvýznamnějších českých osobností. Rozjímání nad jeho životem, osobou, dílem a smrtí má tedy zejména při tomto významném výročí veliký smysl, a pro křesťany zvlášť. Mistr Jan Hus byl mužem Božím, předchůdcem reformace a to, co učil, také žil – a stvrdil i svou mučednickou smrtí. Nebylo tomu proto, že by chtěl zemřít (vždyť kdo by si přál být upálen?), nebylo tomu proto, že…
Čti více...Perly Nicholase Byfielda: Žalm 37
Charles Spurgeon do svého obsáhlého komentáře na Žalmy, nazvaném Treasury of David (Davidova pokladnice) zařazoval také zvláštního pozoru hodné a mimořádné úryvky z děl a komentářů jiných kazatelů a Božích mužů buď k Źalmu jako celku, nebo ke konkrétním veršům. Jednou z velmi zajímavých a vskutku vzácných pasáží je jakési shrnutí celého 37. Žalmu puritánem Nicholasem Byfieldem. Tento Žalm obecně ukazuje pravým věřícím, jak se vyrovnat se skutečností, že bezbožníci…
Čti více...Láska k bratřím po vzoru Jonaty
Láska se dnes v církvi skloňuje ve všech pádech. V principu by na tom nebylo nic špatného, ba naopak; nicméně jelikož se až příliš často láska v praxi staví do protikladu vůči jiným duchovním povinnostem, které Písmo předkládá jak jednotlivcům, tak církvím (například biblická kázeň, oddělení od bludu a neposlušnosti a podobně), jako by se spolu navzájem vylučovaly, je otázkou, nakolik toto volání vychází z upřímného zájmu po rozšíření pravé…
Čti více...Kontroverze Knížete kazatelů
Posledních pět let života kazatele evangelia a vzácného služebníka Pána Ježíše Krista, Charlese Haddona Spurgeona, jej provázel nelehký zápas za pravdu Boží v tzv. Dowgrade Controversy (což bychom mohli přeložit jako ‚kontroverze úpadku‘ nebo ‚kontroverze šikmé střechy‘), v níž se postavil proti kompromisu, odklonu a apostázi zejména ve své vlastní baptistické denominaci, ale také v církvi v Anglii obecně. Když asi po půl roce shledal, že britská Baptistická jednota nehodlá…
Čti více...Štítky:Boží Slovo , Fundamentalismus , Historie , Liberalismus , Oddělení
O konfesích
Víra Kristova a základní doktríny biblického učení byly v historii mnohokrát formulovány a shrnuty ve formě konfese, vyznání víry. První známá taková konfese je Apoštolské vyznání víry, dodnes užívané a citované. Po něm následovaly v historii církve další a další vyznání, a to v reakci na konkrétní vývoj, popřípadě bujení všelijakých heterodoxních myšlenek (nebo aspoň toho, co bylo za heterodoxní považováno). Ne každá taková formulace nebo pokus o ni byla…
Čti více...Bible – mrtvá litera nebo živé Slovo?
Ač se situace v dnešní církvi vyvíjí a mění, a pro kompromis dochází k čím dál většímu úpadku, většina vyznávajících evangelikálů by Bibli pořád brala jako Boží Slovo (aspoň doufejme). Jakou roli hraje Bible v praktickém životě církve a nakolik dnes křesťané v praxi staví spíš na různých mimobiblických myšlenkách – jako například na psychologických teoriích – ponechme nyní stranou. Neomylná autorita Bible nebývá však evangelikály výslovně popírána, aspoň ne…
Čti více...
Přidej