Sobota pro člověka, část 1.
„I pravil jim: Sobota pro člověka učiněna jest, a ne člověk pro sobotu. Protož Syn člověka jest pánem také i soboty“ (Mk. 2:27-28).
I když moderní antinomianismus popírá závaznost Desatera pro křesťany coby standardu svatosti jako celek, jde-li se do detailu, v praxi nemůže odmítnout relevanci zákazu ateismu, modlářství, ani braní jména Božího nadarmo, tím méně kteréhokoliv z přikázání regulujících mezilidské vztahy, jako nezabiješ, nesesmilníš, nepokradeš a podobně. Své odmítání Božího mravního zákona mohou dnešní křesťané realizovat pouze u čtvrtého přikázání o dni bohoslužby. U něj má podle nich jít o čistě židovské ceremoniální ustanovení, v éře Nového zákona již nezávazné.
Paradoxně jde přitom o přikázání, o kterém náš Spasitel hovořil ze všech nejvíc. Pravda, plynulo to ze skutečnosti, že Židé v jeho době v důsledku farizejských přídavků zcela převrátili jeho smysl, takže jej Pán Ježíš musel coby Prorok od těchto nánosů očistit pravým výkladem – zejména, když na něj v tehdejším Izraeli dávali takový důraz. Bylo by však naprostým non sequitur z toho vyvozovat, že Kristus přišel čtvrté přikázání zrušit, nebo že z jeho vyučování plyne, že nově už nikdo na svěcení dne bohoslužby, tj. jeho oddělení pro Boží věci, už nemusí dbát. Čti více…
Axiomy oddělení kazatele Ashbrooka, část 2.
Moderním ekumenismem prosáklá církev o tématu oddělení velmi nerada uvažuje. Když už by ohledně něj měla formulovat nějaký axiomatický princip, pravděpodobně by byl jen jeden a zněl by „neoddělíš se.“ Uvést klíčové teze ve prospěch doktríny oddělení by moderní křesťanství na prvním místě nechtělo, a na druhém nejspíš již ani neumělo. Věrní Boží muži, mezi které patřil i kazatel John E. Ashbrook, však od své povinnosti hlásat celou radu Hospodinovu…
Čti více...Axiomy oddělení kazatele Ashbrooka, část 1.
Onen starý, zásadový fundamentální evangelikalismus, který ve Spojených státech převládal před druhou světovou válkou, a ten nový zkompromisovaný, který se tak nesmírně rozšířil po ní, se od sebe lišily ve více aspektech, ale tím klíčovým by bezpochyby byl důraz na oddělené stání od apostáze a kompromisu. Protože nyní již principy novoevagelikalismu takřka všude převládly, doktrína o církevní separaci je mezi současnými vyznávajícími věřícími buď zcela neznámá nebo principiálně odmítaná. Jelikož…
Čti více...Střední cesta Billyho Grahama
Evangelikalismus 20. století neměl moc osobností, které by pronikly do většího povědomí lidí ve světě. Jména věrných mužů Božích jako Arthur Pink, Martyn Llyod-Jones, Carl McIntyre nebo John Gresham Machen slyšeli mezi nevěřícími jen málokteří. Ostatně něco podobného lze říci i o křesťanech dnes. Jedno jméno z řad širšího evangelikalismu, které – aspoň v Americe – něco řekne i lidem mimo církev, a které v křesťanských kruzích zná každý velmi…
Čti více...Perly A. W. Pinka: Abraham, otec všech nás
Arthura Walkingtona Pinka (1886-1952), toho velikého muže Božího první poloviny 20. století, jsme si již v minulosti na těchto stránkách představili, a vícekrát jsme z jeho spisů duchovně čerpali. Za jeho života šlo o opomíjeného kazatele, o jehož službu skoro nikdo nestál. On sám byl stavem a světskostí církve už v té době tak znechucen, že se po nějaké době veřejného působení stáhl do ústraní, kde se věnoval psaní a…
Čti více...Střední cesta nového evangelikalismu
V mnoha článcích na našem blogu se zabýváme vnějším leskem i vnitřní bídou nového evangelikalismu, k čemuž je také označujeme příslušným tagem. Nový evangelikalismus můžeme dnes chápat prakticky jako synonymum současného evangelikalismu jako takového, protože se tak rozšířil, že jeho duch či aspoň některé principy prostoupily takřka všemi evangelikálními denominacemi v západním světě s výjimkou mála z nich, kde se velmi cíleně postavili k boji proti němu. U nás se…
Čti více...John Gresham Machen: Liberalismus a Boží Slovo
Ďábel v průběhu historie útočil na církev mnoha různými způsoby. Vedle vnějšího pronásledování se zejména snažil otrávit ji svými lstmi, aby se v tom či onom odvrátila od cest Páně přímých. Ačkoliv každé takové podlehnutí lžím vládce temnoty je velmi nebezpečné, některé vedou k naprosté apostázi příměji a rychleji než jiné. Mezi ty nejpřímější a nejrychlejší patří – spolu s vysloveným zavrhnutím evangelia Božího o zástupné krvavé oběti Syna Božího…
Čti více...O zármutku při pohřbech
„Nechciť pak, abyste nevěděli, bratří, o těch, kteříž zesnuli, abyste se nermoutili, jako i jiní, kteříž naděje nemají.“ (1. Tesalonicenským 4:13) Pán Bůh nám ve svém Slovu častokrát říká, že chce, aby Jeho věrný lid žil radostným životem. Pavel vyzýval v listu Filipenským k radosti opakovaně: „Dále pak, bratří moji, radujte se v Pánu. Jednostejných vám věcí psáti mně se jistě nestýště, vám pak [to] bezpečné jest“ (Fil. 3:1). I…
Čti více...Životní investice C. T. Studda, část 3.
Jak jsme již viděli, život C. T. Studda byl plný změn a zvratů. Onen zvláštní muž Boží zakusil všechny možné životní situace, bohatství, sportovní slávu i davy posluchačů, ale i nepochopení blízkých a osamocenou práci daleko od centra dění. To vše si však zvolil z lásky ke svému Pánu, jenž jej vykoupil. Ohledně své služby se vyjádřil tak, že zatímco někteří touží žít na doslech kostelních zvonů, on chce provozovat…
Čti více...Životní investice C. T. Studda, část 2.
Předchozí líčení o misionáři Charlesi Thomasi Studdovi jsme ukončili v okamžiku, kdy sám rozdal podstatnou část svého značného bohatství, zděděného po otci, na různé Boží práce, a zbytek peněz poté na naléhání své snoubenky Priscilly Stewartové, aby poslechl Kristova slova a rozdal opravdu vše. V plném slova smyslu se tak stal bohatým mládencem, který Pánu Ježíši řekl ano, s pevným přesvědčením víry, že On ty statky věčně rozmnoží mnohonásobně více,…
Čti více...
Přidej