Jméno Boží JHVH
Ač v Písmu svatém nacházíme mnoho specifických Božích jmen, dvě z nich jsou zcela zásadní. Jedno je obecné označení Boha, Elohím, což je plurál od slova El, bůh, které lze užít rovněž pro jakékoliv pohanské božstvo. El pochází z kořene, který v sobě zahrnuje aspekt síly, proto jej Kraličtí často vystihovali spojením Bůh silný. Množné číslo ve jméně Elohím je buď plurál majesticus, nebo poukazuje na Boží Trojici.
Druhé nejvýznačnější jméno jsou 4 písmena JHVH, kterým se podle řečtiny říká tetragram nebo tetragrammaton (tetra – čtyři, gramma – písmeno). To zjevil Hospodin Mojžíšovi z hořícího keře: „I řekl Mojžíš Bohu: Aj, já půjdu k synům Izraelským a dím jim: Bůh otců vašich poslal mne k vám. Řeknou-li mi: Které jest jméno jeho? co jim odpovím? I řekl Bůh Mojžíšovi: JSEM, KTERÝŽ JSEM. Řekl dále: Takto díš synům Izraelským: JSEM poslal mne k vám“ (Ex. 3-13-14). JHVH tedy vychází z hebrejského slova být a vyjadřuje Boží věčnost a neproměnitelnost. To se týká jak Jeho osoby samotné, že je věčný a neproměnitelný ve svém bytí jako takovém, tak Jeho smluvního vztahu s vykoupeným člověkem – jméno JHVH v sobě obsahuje smluvní aspekt, totiž že Pán Bůh je věčný a neproměnitelný ve svém smluvním vztahu se svým lidem. Vyjadřuje též Boží unikátní existenci, kterou má sám ze sebe a v sobě, neodvozenou od ničeho a nikoho jiného. Toto jméno Kraličtí opisovali jménem ‚Hospodin‘, což pochází ze staroslověnského slova gospodъ, totiž pán, hospodář (hospodáři bývali páni, vládci ve svém hospodářství).
Rozlišování jmen Božích v hebrejském originále má hluboký význam a pomáhá nám lépe pochopit smysl některých pasáží. Kupříkladu na první pohled dost odlišný popis stvoření člověka v první a druhé kapitole Genesis začne dávat hned větší smysl, když si uvědomíme, že první kapitola (resp. oddíl až do verše 2:4) užívá pouze jméno Elohím, a druhá kapitola od 5. verše JHVH. Nejprve je nám tedy předložen vztah, který má tvorstvo a člověk k Pánu Bohu obecně coby svému Stvořiteli, a následně jiný aspekt tohoto vztahu, totiž vztah mezi člověkem a Hospodinem na základě smlouvy, ve kterou vstoupil Pán s Adamem, když mu předložil cestu života a smrti, jíž prakticky znázorňovaly dva stromy, jeden života a druhý vědění dobrého a zlého. Dávat pozor na tyto detaily ohledně Božích jmen v Bibli má tedy svůj podstatný význam pro hlubší pochopení textu.
Vedle toho, co nás jméno Boží JHVH učí o Jeho charakteru, se ovšem můžeme ptát, jak se tetragram vlastně vyslovuje. Židé jej z úcty a obavy před přestoupení třetího přikázání – i podle mylného chápání verše z Lev. 24:16 – raději nevyslovovali a při čtení Starého Zákona jej opisovali obvykle slovem Adonai, Pán. Proto se dnes vedou spory, jestli se má JHVH číst jako Jehova nebo Jahve. Čti více…
Všechny věci s Kristem
„Kterýž ani vlastnímu Synu svému neodpustil, ale za nás za všecky vydal jej, i kterakž by tedy nám s ním všech věcí nedal?“ (Římanům 8:32) 8. kapitola Římanům je vyvrcholením doktrinální části epištoly. Apoštol Pavel od úvodních pozdravů a vysvětlení motivů k psaní dopisu pokračuje vysvětlením evangelia, počinaje od lidské hříšnosti, z níž dovozuje, že nejsme spaseni skutky zákona, ale vírou, pokračuje velikým tématem jednoty věřících s Kristem až do…
Čti více...Užitek civilního zákona
Použije-li dnes někdo pro potvrzení nějaké myšlenky jako důkazního textu verše ze Starého zákona, může jako protiargument namnoze slyšet námitku, že se jedná o Starý Zákon, křesťané žijí pod milostí a ne pod Zákonem, a tak se ten či onen verš dnes již nedá takto brát a použít. Obzvlášť to platí, jedná-li se zrovna o některý verš z těch částí knih Mojžíšových, které neobsahují zrovna historii a popis událostí, ať…
Čti více...Saulovy výmluvy
Ačkoliv nikdo v církvi asi nepopře, že v Bibli se o poslušnosti mluví mnoho, moderní církev na tyto výzvy dbá v praxi dost málo. V konzervativnějších sborech se o ní aspoň občas káže, ale lze pochybovat, že by to mělo výrazný efekt v životě většiny věřících; kdyby ano, sbory by vypadaly jinak. Omezenému účinku nadto silně napomáhá tendence vystupovat proti konkrétním výzvám k poslušnosti konkrétních přikázání z pozice boje proti…
Čti více...Z řádu Jednoty bratrské o dni Páně
Čeští protestanté se vždycky rádi obraceli pohledem zpět ke staré, předbělohorské Jednotě bratrské coby pomyslnému vrcholu nebo vzoru, z nějž by čerpali inspiraci a povzbuzení. Chtěli na ni navazovat a doufali, že i jim dá Hospodin stejné požehnání a bude mezi nimi působit stejně mocně, jako činil dříve. Komenský byl velikán ve všech ohledech, a to nebyl zdaleka jediný vzácný muž Boží mezi Bratřími. Toto hledění zpět s nadějí, že…
Čti více...Ivan Foster: Milování Pána a nenávidění zlého
Každý křesťan má usilovat, aby se více a více podobal svému Spasiteli, který jej vykoupil z jeho hříchů. Obecně tuto povinnost lze shrnout jako růst ve svatosti, a konkrétně tím většinou myslíme rozvíjení se v charakterových vlastnostech jako laskavost, trpělivost, zdrženlivost, tichost, sebeovládání a podobně, ve všem, co nám není přirozené. V úsilí o svatost se máme jistě více soustředit na její pozitivní aspekty, totiž ty, které spočívají v aktivním…
Čti více...Novodobé přenášení starodávných mezníků
„Nepřenášej mezníku starodávního, kterýž učinili otcové tvoji.“ (Přísloví 22:28). V dnešní době máme hranice pozemků zaneseny do katastru nemovitostí a můžeme si je ověřit z katastrálních map, ale po značnou část historie lidé k dispozici takový nástroj neměli, nebo jen v omezené podobě (pozemkové knihy, zemské desky). V praxi proto k vymezení hranic – vedle plotů, které se ovšem zaváděly jen postupně – sloužily mezníky, obvykle opracované kameny, podle jejichž…
Čti více...Hudba a slova ve světle revoluce nevázanosti, část 2.
V předchozím článku jsme se zabývali úzkou souvislostí mezi nástupem rock & rollu v 50. a 60. letech s bezprecedentním rozvolněním mravů a pošlapáním sedmého přikázání ve stejné době, které jsme místo termínu užívaného ve světě („sexuální revoluce“) raději nazvali biblicky příhodnějším jménem „revoluce nevázanosti“. Onu úzkou návaznost uznávají dokonce i světští autoři. Jelikož Bible nás zcela jasně učí, že i to, co „pouze“ podporuje hřích, je samo o sobě…
Čti více...Hudba a slova ve světle revoluce nevázanosti, část 1.
Pro obhajobu moderních chval, které hudebně vychází ze světských stylů, se často užívá tvrzení, že přeci záleží na slovech, nikoliv na hudbě. Kupříkladu Rick Warren, autor populární knihy Cílevědomá církev (The Purpose Driven Church) v říjnu 2003 na Superkonferenci pořádané na Liberty University prohlásil, že „není nic takového, jako křesťanská hudba, jen křesťanská slova.“ Přesvědčení, že „křesťanskost“ či „nekřesťanskost“ písní má co do činění pouze s texty a nikoliv s…
Čti více...Mistrova láska až do konce
„Ježíš (…) milovav své, kteříž byli na světě, až do konce je miloval.“ (Jan 13:1). Láska pro moderní církev představuje její nejprominentnější téma, které v praxi vytlačuje mnoho jiných, zejména těch „negativních“, jako Boží hněv, peklo, potřeba svatosti, vystříhání se světskosti a podobně. Právě kvůli absenci těchto aspektů křesťanské víry se však vnímání lásky Boží stává povrchnější, dotýká se jen lidských emocí – na podobné úrovni jako třeba jímavý film…
Čti více...
Přidej